Zima, tma a Bůh

Univerzitní profesor na jedné vysoké škole položil studentům otázku: „Stvořil Bůh všechno, co existuje?" Jeden student odvážně odpověděl: „Ano!"

„Stvořil Bůh opravdu všechno?" otázal se znovu profesor. „Ano, jistě." zopakoval student. Profesor však namítl: „Pokud Bůh stvořil všechno, co existuje, tak stvořil i zlo. A na základě toho, co jsme si doposud řekli, můžeme pak tvrdit, že Bůh musí být zlý.

Student se nezmohl na odpověď a umlknul.

Profesor byl spokojený s tím, že se mu podařilo dokázat zmíněnému studentovi, že jeho víra v dobrého Boha je pouhým mýtem.
Ale onen student se ještě přihlásil: „Můžu se vás na něco zeptat, pane profesore?"

„Samozřejmě!" odpověděl profesor.

Student se otázal: „Existuje zima?"

„Co je to za otázku, samozřejmě, že existuje, cožpak vám nikdy nebyla zima?"

Ostatní studenti se začali smát.

Mladý muž odpověděl: „Zima ve skutečnosti, pane profesore, neexistuje. Podle zákonů fyziky platí, že zima je vlastně jen nepřítomností tepla. Každé tělo i každý předmět jsou citlivé na změnu prostředí anebo přenos energie. Absolutní nula znamená úplnou nepřítomnost tepla. Za této teploty se všechna hmota stává nehybnou a reakce neschopnou. Zima tedy neexistuje. Člověk jen používá toto slovo k tomu, aby vyjádřil, jak se cítí, když vnímá nedostatek tepla."

Student položil další otázku: „A existuje tma?"

„Samozřejmě!" opáčil profesor.

Ale student pokračoval: „Tma také neexistuje, tma je ve skutečnosti nepřítomnost světla. Světlo lze zkoumat, tmu však ne. Můžeme použít Newtonův pokus, při kterém se bílé světlo láme na mnoho barev. Nemůžeme však měřit tmu. Jediný paprsek světla se vláme v prostředí tmy a osvítí je. Můžeme snad změřit, jak tmavý je vesmír? Můžeme jen změřit sílu světla, které vydává. Není to snad pravda?

Tma je slovo, které člověk používá k popisu toho, jak to vypadá, když někde není přítomno světlo."

Nakonec se mladý muž zeptal profesora: „A, pane profesore, myslíte, že existuje zlo?"

„Samozřejmě!" odvětil profesor. „Vidíme ho každý den okolo sebe, v tom, jak se lidé nehumánně chovají ke svým bližním. A spatřujeme je ve zločinech, které se dějí po celém světě. O co jiného by se jednalo než o zlo?"

„Ve skutečnosti ani zlo neexistuje, pane profesore, alespoň ne samo o sobě," reagoval student.

„Zlo je absencí Boha. Je to podobně jako se zimou a tmou. Zlo je slovo, kterým chtěl člověk popsat nepřítomnost Boha. Bůh zlo nestvořil. Zlo je důsledkem toho, když člověk nepřijímá lásku, kterou mu Bůh chce darovat. Podobně jako zima je důsledkem nepřítomnosti tepla a tma je důsledkem nepřítomnosti světla."

Profesor se posadil.

Tento příběh je pravdivý. Jméno onoho mladého muže: Albert Einstein.

-----------
autor: převzato z internetu

Čokoláda - také jste závislí?

Čokoláda je milostná záležitost. Pro mnoho lidí je jednoduše neodolatelná. Toužíme po ní, sníme o ní a pochutnáváme si na ní - i když víme, že nám z toho mnoho dobrého nevzejde.

Proč tolik emocí okolo čokolády? Konec konců se jedná jen o mazlavý výtažek z bobů, nikoliv o naplnění všech našich romantických představ. Vědci i výrobci se snaží zjistit, co stojí za přitažlivostí čokolády - ti druzí v naději, že se onen milostný vztah potáhne tak dlouho, jak je jen možné. Je jasné, že tajemství nespočívá pouze ve sladké chuti čokolády. Člověku, který miluje čokoládu, nebude stačit sníst místo ní krabici cukru. Její přitažlivost není také v tom, že je zdrojem některých životně důležitých živin - jak se někteří lidé domnívají. Ve skutečnosti se hodně hořčíku nachází i ve fíkách, v tofu nebo ve špenátu - ale asi jste ještě neslyšeli o lidech, kteří by měli k těmto potravinám stejně milostný poměr jako mnozí lidé k čokoládě.

Pravda je, že čokoláda je v podstatě návykovou látkou. Látkou, která působí na stejné místo ve vašem mozku jako heroin nebo morfium. Bylo zjištěno, že blokátor opiátů naloxon současně dramaticky snižuje i přitažlivost čokolády. Když vědci z University of Michigan vstříkli do krve dobrovolníků blokátor opiátů a poté jim nabídli řadu potravin, které se běžně jedí mezi hlavními jídly, naloxon nijak neovlivnil jejich chuť např. na popcorn - ten byl stejně populární jako předtím. Totéž platilo pro sušenky neboli keksy, což naznačuje, že lidé, kteří se zásobují těmito potravinami, to asi nedělají z důvodu vyhledávání opiátového opojení. Když však došlo na čokoládu, všechno se změnilo. Naloxon zablokoval opiátové působení čokolády - spotřeba Snickers a M&M se snížila na polovinu, u dalšího výrobku z čokolády (Oreo) došlo dokonce ke snížení spotřeby o 90 procent. Jinými slovy - sladká chuť čokolády a její krémová textura jsou příjemné, skutečná přitažlivost čokolády však spočívá v účincích, které má na váš mozek. Když je tento účinek na mozek odstraněn, čokoláda přestává být potravinou, po které člověk tolik touží.

Není ale třeba panikařit. Ano, čokoládu účinkuje jako droga, to ale neznamená, že se vloupete do obchodu s cukrovinkami, abyste uspokojili svoji sžíravou potřebu. Čokoláda nestimuluje receptory opiátů v mozku ani zdaleka do takového stupně, jak to činí známá narkotika. Čokoláda však na mozek skutečně působí - a to je důležité nezapomenout. Její chuť, vůně a příjemný pocit v ústech, to vše je hezké, ale důvod, proč jíte opakovaně čokoládu spočívá v tom, co se děje ve vašem mozku.

Opiátové účinky skryté v tabulce čokolády nebo v čokoládové tyčince působí magicky na miliony lidí. Dovolte mi, abych vám krátce popsal, jakými mechanismy čokoláda na váš mozek působí. Její chemické působení totiž nespočívá pouze v účinků opiátů.

Čokoláda obsahuje také kofein, i když v mnohem menším měřítku než káva nebo čaj. Například jedna křupavá tyčinka Nestlé obsahuje 10 mg kofeinu. Pro porovnání - šálek čaje může obsahovat 36 mg kofeinu. A museli byste sníst celý šálek čokoládových chipsů, abyste do sebe dostali tolik kofeinu jako při vypití šálku kávy (100 miligramů).

V čokoládě se nachází mnohem větší množství chemicky příbuzné látky, které se říká theobromin (doslova „potrava pro bohy"). Theobromin je stimulant, který je jak svojí strukturou, tak svými „vzpružujícími" účinky podobný kofeinu, i když je mnohem slabší. Máte-li psa, možná jste o theobrominu slyšeli - je důvodem, proč může být čokoláda pro vaše zvířecího miláčka jedovatá. Psi nedokáží rozložit a vyloučit theobromin, který může poškodit jejich srdce, ledviny a nervový systém. Všechny čokoládové výrobky obsahují velká množství theobrominu.

Čokoláda také obsahuje fenylethylamin (neboli PEA), chemickou látku podobnou amfetaminu (i když přibližně pouze v desetině množství oproti sýru čedar nebo salámu). Současně obsahuje stopy složek podobných THC, který je aktivní ingrediencí marihuany.

V čem je čokoláda podobná marihuaně? Zde je, co zjistili vědci: Mozkové buňky normálně produkují chemickou látku zvanou anandamid, která je příbuznou aktivní složce marihuany, tetrahydrocannabinolu (THC). Některé chemické látky v čokoládě zřejmě zpožďují rozpad anandamidu v mozku a tak jeho příjemné účinky trvají déle, než je normální.

Rozhodující tedy je, že čokoláda neobsahuje pouze jednu složku s působením podobným drogám - jedná se vlastně o celou lékárnu! Stopy slabých opiátů, kofeinu, složek podobných amfetaminu spolu s lehkou příchutí marihuany, to všechno zabaleno do lahodné sladké chuti. Vědci vědí o návykových účincích čokolády již po celá desetiletí. V roce 1999 porovnávali závislé na čokoládě s lidmi, kteří nebyli na čokoládě nijak zvlášť závislí. Ukázalo se, že rozdílné reakce lze změřit. U čokoholiků, kterým dali obrázky čokolády anebo misku s čokoládovými bonbóny, se prokázalo zvýšení pulsu a začínaly se jim sbíhat sliny, když mohli cítit, ochutnat anebo dokonce jenom spatřit obrázek čokolády. Tyto reakce byly u nich mnohem silnější než u ostatních lidí. Kvůli objektivnosti vědci zkoumali i reakce na časopisy věnované motorismu - žádné velké reakce nebyly zaznamenány ani u jedné skupiny.

Podle některých výzkumníků působí u čokolády návykově její vůně, chuť a textura samy o sobě - zcela nezávisle na chemických účincích, které může mít. Určitě je možné, že smyslový zážitek je u některých lidí tak silný, že se na něm stávají závislými - jak se třeba děje v případě hazardního hráčství u lidí s nízkým D2 genem. Jejich reakce na náhlé změny rizika, neočekávané výhry a zdrcující prohry jsou zcela jiné než u jiných lidí. Podobně čokoláda představuje pro smysly zvláštní směs, která se nepodobá žádné jiné potravině. Již pouhý dotek cukru na jazyku vysílá zřejmě do mozku signály, které vyvolávají okamžitý účinek podobný účinku opiátů. Čokoláda velmi pravděpodobně účinkuje stejně. K tomu dochází nezávisle na účincích, které jsou dané jejím chemickým složením.

Žádná jednotlivá složka čokolády nevyvolává sama o sobě takovou touhu jako čokoláda vcelku. To ovšem nutně neznamená, že neexistuje žádná fyzikální báze pro závislost na čokoládě. Podobně jako by kuřáci měli být uspokojeni náplastí obsahující nikotin - ale obvykle nejsou, když už si jednou přivykli na pocit inhalování tabákového kouře - milovníci čokolády si také spojují příjemné pocity s konzumací čokolády vcelku. Žádný z nich by se nespokojil pouze s tím, že by k čokoládě jen přivoněl nebo ji jenom olíznul.

Činí nás čokoláda šťastnějšími?

Cítíme se díky konzumaci čokolády lépe? Studie na lidech, kteří se sami označili za závislé na čokoládě, ukázala, že se u nich skutečně projevoval zcela zřejmý pocit uspokojení, když čokoládu snědli. Tyto příjemné pocity byly však doprovázeny velkou dávkou viny, což je něco, co příležitostní konzumenti čokolády nezažívají.

Chuť na čokoládu také nijak nesouvisí s hladem. Hlad ji může jistě prohloubit, ale lidé jsou schopni se cpát čokoládou, i když jsou najezení, což je velmi běžné.
Je důležité se s čokoládou jednou provždy vypořádat?

I přes všechno vzrušení, které tato pochoutka vyvolává, včetně vztyčeného obviňujícího prstu, který míří k linii našeho břicha, jež se rozrůstá do netušených směrů, by čokoláda snadno mohla být prohlášena za nevinnou. Svůdná, to ano, ale nejedná se o ďábelské pokušení.

Pokud spočívá váš vztah k čokoládě v občasné konzumaci čokoládové tyčinky, není třeba si dělat starosti. Není pravděpodobné, že to bude mít nějaký významný vliv na vaši váhu a pro vaše zdraví. Pokud se však občasné stane běžným, pak mohou přijít problémy. Možná tak do těla dostáváte více tuku, než si můžete dovolit. Typická čokoládová tyčinka obsahuje cukr a tuk přibližně v poměru padesát na padesát, přičemž obsahuje asi 200 kalorií a 10-15 gramů tuku - což je příliš.

Čokoláda však dokáže více, než vás jen pěkně zakulatit. Spolu s mléčnými výrobky, červeným vínem, masem a několika dalšími potravinami často způsobuje migrény. Čokoláda dokáže i poměrně nepříznivě ovlivnit náladu. U některých žen zvětšuje její konzumace podrážděnost v týdnu, který předchází menstruaci, což je naneštěstí období, kdy po čokoládě obvykle nejvíce touží. Účinky se člověk od člověka liší, je proto třeba věnovat pozornost tomu, jak čokoláda působí právě na vás.

Ti, kteří čokoládu propagují

Výrobní průmysl věnuje značnou pozornost tomu, aby nalezl takovou sestavu ingrediencí, která spolehlivě zařídí, že budete čokoládu stále konzumovat. Ukázalo se, že když je poměr cukru a tuku vyrovnaný, tedy padesát na padesát, dosahuje čokoláda maxima své neodolatelnosti. Poměr složek ve směsi je však třeba s ohledem na zákazníka citlivě upravovat. Vědci zabývající se chuťovými reakcemi objevili, že malé děti dávají přednost chutím, které jsou pro dospělého člověka příliš sladké. Lidé s nadváhou si obvykle vybírají pokrmy obsahující větší množství tuku, pro štíhlejší platí opak. Muži mají v oblibě pokrmy obsahující hodně bílkovin, tuku a soli (steaky, hamburgery apod.), zatímco ženy mají tendenci dávat přednost sladkostem, jako jsou např. koláčky, dortíky, zmrzlina a - ovšem - čokoláda.

Průmysl výroby cukrovinek toto všechno bere v úvahu, když se snaží ovládnout tak velkou část trhu, jak je jen možné. Pro ty, kteří mají rádi cukr, tak např. M&M/Mars vyrábí 3 Musketeers, kde v jedné tyčince je 40 gramů cukru, tedy asi dvakrát tolik kalorií v podobě cukru oproti kaloriím v podobě tuku. Pro ty, kteří jsou spíše na tučné, vyrábějí Twix a M&M s arašídy, které mají více kalorií v podobě tuku než v podobě cukru. A pro ty, jejichž chuti leží někde uprostřed, prodává firma Milky Way a Snickers.

Pár slov o lécích

Stejně jako se vědci ve službách potravinářského průmyslu pokoušejí udržet vás závislými na čokoládě, výzkumníci ve službách zdraví se snaží nalézt cesty, jak vám pomoci se osvobodit. Někteří lidé se tak obracejí k lékům, jako k cestě, jak se zbavit touhy po čokoládě. Do určité míry tento přístup účinkuje. Jak jsme si již dříve řekli, naloxon blokuje chutě, snižuje sklon k přecpávání se a celkově snižuje spotřebu potravin. Čím je potravina lákavější - to znamená, čím silnější jsou její účinky na mozková centra rozkoše - tím více naloxon blokuje sklon k přecpávání se. Nejedná se však o jediný lék, který vykazuje takový účinek.

Bupropion (Wellbutrin) je antidepresivum, které u některých lidí snižuje chuť na čokoládu. Např. jedna šestapadesátiletá žena trpěla nutkavou chutí na čokoládu prakticky celý svůj život. Jedla až kilo čokolády denně. Když upadla do depresí, lékař jí předepsal bupropion, aby se zlepšil její psychický stav. Chuť na čokoládu prakticky okamžitě zmizela. Čokoláda už jí prostě nic neříkala. Jen za první měsíc léčby zhubnula tří a půl kilogramu. Tento prospěšný účinek nebyl pouhým důsledkem působení léku na náladu. Bupropion odstraňuje nutkavou touhu, i když se člověk cítí dobře. Je možné, že účinkuje z toho důvodu, že je chemicky příbuzný fenylethylaminu (PEA), což je, jak jsme si již dříve řekli, látka podobná amfetaminu, která se nalézá v čokoládě, v sýru a v uzeninách.

Topiramate (Topamax) se používá při záchvatech. Poté, co vědci zjistili, že tento lék současně snižuje chuť k jídlu a dokonce způsobuje i ztrátu nadváhy, testovali jej u lidí s vážnými problémy s přecpáváním. Zajímalo je, zda jim nepomůže. Ukázalo se, že tomu tak skutečně je. Po několikaměsíční léčbě hubnul průměrný pacient dvanáct kilogramů.

Je však třeba vyslovit vážné varování. Všechny léky mají vedlejší účinky. Naloxon může způsobit problémy s játry a topimarate může přivodit šedý zákal. Vedlejší účinky změny stravy (směrem ke zdravé) jsou oproti tomu pouze pozitivní - ztráta nadváhy, snížení hladiny cholesterolu, snížení krevního tlaku a další.

Většina lidí dokáže zvládnout svůj vztah s čokoládou bez toho, že by museli užívat léky. Pokud je to třeba, zcela se s čokoládou rozlučte - anebo možná změňte destruktivní vztah na platoničtější přátelství.

Shrnutí

Závislost na čokoládě je reálnou věcí. Vědci identifikovali překvapující množství přirozených látek, které vyvolávají příjemný účinek čokolády na mozek. Dokonce i samotná chuť čokolády působí na mozek podobným, byť mnohem slabším účinkem jako opiáty. Ty samé léky, které blokují účinky heroinu a morfia, dokáží odbourat i chuť na čokoládu.
Ano, čokoláda skutečně obsahuje hodně tuku a cukru, jak se možná obáváte. Výrobci však objevili způsoby, jak množství tuku omezit a přitom zachovat dobrou chuť.

Pokud jste mladá žena, pak si můžete všimnout, že chuť na čokoládu souvisí s vaším menstruačním cyklem. Úprava stravy- dokáže snadno vyrovnat hladinu hormonů, které jsou za tyty výkyvy v chuti odpovědné.

-----------------------
Z knihy „Breaking the Food Seduction" od amerického lékaře a autora Neala Barnarda, předsedy a zakladatele nevýdělečné organizace Physicians Committee for Responsible Medicine.

Nemrhejte časem, zpívejte Hare Krišna!

"Toto je mé přání. Neplýtvejte časem v zájmu tělesného pohodlí. Dostali
jste toto tělo. Musíte něco jíst. Musíte se do něčeho obléci. Produkujte
tedy svou vlastní potravu a své vlastní oděvy. Neplýtvejte časem pro
luxus a zpívejte Hare Krišna. To je úspěchem života. Zařiďte se tímto
způsobem v největší možné míře - na Ceylonu, v Československu či kdekoli
jinde. Šetřte čas. Zpívejte Hare Krišna. Nenechte se zlákat civilizací
strojů. Tato civilizace zabíjí duši, zvláště v evropských zemích.
Usaďte se, kdekoli je to možné. Není to tak těžké. V nějakém venkovském domku.
Své vlastní jídlo můžete produkovat kdekoli. Mám pravdu? Uděláme to
tak. A peníze utrácejte pro Krišnu - na Krišnovy paláce, Krišnovy
chrámy, za nádherné Krišnovo uctívání. Ne za falešné věci. To je lidská
civilizace. Při její organizaci vám pomůže varnášrama, která rozděluje
společnost - bráhmana, kšatrija, vaišja - stejně jako jsou rozděleny
funkce v těle. Toto bude nápomocné. Neplýtvejte lidskou tělesnou podobu
na uspokojování smyslů. Toto jsem chtěl uvést do praxe. Dal jsem vám
nápady, a vy to nyní můžete uskutečnit. Vy všichni jste inteligentní.
Neboť Čaitanya Maháprabhu je para-upakara. Buďte tedy dobří k ostatním.
Nevykořisťujte druhé. Každá lidská bytost, které bylo dáno toto tělo, je
schopna zpívat Hare Krišna. Dejte jim k tomu příležitost a vytvořte
příznivou situaci. Je to jasné?"

- Šríla Prabhupáda, rozhovor v pokoji, 8.10.1977, Vrindávan

Základní principy domácího vzdělávání ve vědomí Krišny

autor: Arrudha deví dásí

  Domácí vzdělávání by mělo být součástí životního stylu ve vědomí Krišny, ne že vědomí Krišny je jedním z aspektů domácího vzdělávání. Domácí vzdělávání by mělo být zaměřeno na životní styl ve vědomí Krišny. Měli bychom být inspirováni vychovat z našich dětí dobré oddané, než se jen soustředit na jejich studijní úspěchy. Knihy Šríly Prabhupády mají velkou hodnotu, a pokud založíme studijní osnovy na těchto knihách, akademický úspěch bude přirozeně následovat. Co tento životní styl ve vědomí Krišny pro děti znamená? Prabhupáda to vysvětluje velmi jednoduše: “Jednoduše následujte program starších, nechť se děti co nejvíce zapojují do běžného Krišny si vědomého programu, a když jdou ostatní za prací a obchodními záležitostmi, děti mohou mít vyučování.”

  To je, co jsme se snažili dělat v našem domácím vzdělávání. Děti žily doma stejně jako v gurukule s několika úpravami. Dělali jsme náš vlastní ranní program a poté, co jsme posnídali prasádam, jsme každý den asi dvě až tři hodiny studovali Šrímad Bhágavatam. Studium Bhágavatamu se stalo převážnou částí našeho školního rozvrhu a skrze Bhágavatam jsme pokryli mnoho témat. Po studiu jsme aplikovali vše, co jsme se naučili, v praktických denních činnostech. Dělali jsme kazatelské činnosti jako přednášky v místních školách, psaní a nacvičování her, organizování festivalů, uctívání Božstev, rozdávání knih při místních událostech a harinámy. Nebyla žádná nevyužitá chvíle – domácí vzdělávání bylo plné různorodých činností, že nebyl čas na nic jiného.

  Šríla Prabhupádova představa ohledně vzdělávání bylo udělat z našich dětí dobré oddané, kteří jsou znalci šáster, dychtiví dávat Krišnu ostatním a upevněni ve svém vlastním praktikování. V jedné přednášce říká, “Máme zájem otevřít školu v případě, že bude poskytovat vzdělání ve vědomí Krišny… Avšak nezajímá nás takzvané bezbožné vzdělání. To není naše starost.” Krišna je zdrojem veškerého poznání, a proto, když Mu rozumíme a milujeme Ho, poznání bude přirozeně následovat. Vše pochází od Krišny, hmotné či duchovní. Proto Šríla Prabhupáda zdůrazňoval duchovní vzdělání jako cíl vzdělání. Říká, že Šrímad Bhágavatam obsahuje vše, co je potřebné k pochopení hmotného a duchovního světa. Vizí Šríly Prabhupády bylo, aby děti nepřijímaly pouze akademické vzdělání, ale aby také rozvíjely božský charakter. Proto, abychom měli dobrý charakter, musíme mít Boha ve středu; jinak nemáme žádný podnět proč ovládat své činnosti.

  Krišna má všechny tyto úžasné vlastnosti, jako laskavost, poznání, mírumilovnost, odpuštění a božská osoba může tyto vlastnosti také rozvinout. Dobrý charakter pochází z čistého a jednoduchého života zasvěceného naslouchání a zpívání svatých jmen, která jsou základem veškerého učení. Hlavním smyslem domácího vzdělávání je vychovat Krišny si vědomé dítě, proto životní styl ve vědomí Krišny je nejdůležitějším základem domácího vzdělávání.